Jutský kůň

Původ a historie

Jutský kůň pochází z Dánska a na Jutském poloostrově byl chován několik století. Poprvé byl zmíněn ve 12. století, kdy byl využíván jako válečný kůň. Díky své síle dokázal nosit rytíře v plné zbroji. Ceněna byla také jeho velká výdrž, díky níž bez potíží zvládal úmornost bojového putování. Jutland je výchozím plemenem pro vyšlechtění šlesvického chladnokrevníka.

 

Zlomky informací z  9. století našeho letopočtu zmiňují existenci předka jutlanda, který žil již za časů starých Vikingů. Byly nalezeny obrazy anglosaských umělců představující dánské nájezdy, při nichž bylo okupováno místní obyvatelstvo. Koně, které drancující tlupy využívaly, jevili značnou podobnost s Jutlandy. Předpokládá se dokonce, že zásluhou vikingských nájezdů došlo k přesunu dánských koní na východ Anglie, kde po čase došlo ke vzniku plemene suffolk. Dánští koně byli dováženi i do Francie a Německa. Novější typ jutského koně se vytvářel s přispěním suffolků. Za významného plemeníka v tomto ohledu je považován hřebec Oppenheimer LXII, zařazený do plemenitby Jutlandů v roce 1860. Tmavý ryzák Oppenheimer, přes všechna mylná označení jeho původu jako shira, byl rozhodně zástupcem suffolka. Jméno nese po svém dovozci z Hamburku, byl obchodníkem zabývajícím se suffolky, dopravoval je i do Německa pro Meklenburský hřebčín. Tímto byl položen základ početné linie Oldrup Mudkedal.

 

Během 18. století bylo využito k úpravě chodů jutlanda místních dánských frederiksborgů, koní se španělskou krví. Clevelandští hnědáci a občas i yorkshirští kočároví koně nebyli ve vlivu na jutlanda nijak úspěšní. V 50. letech se na území Dánska nacházelo 405 chovných stájí jutlandů, celkem 14 416 klisen a 2 563 hřebců, ovšem nyní jsou stavy podstatně zredukovány.

 

Charakteristika

Jutland je dobře rostlý, živý a vyniká výdrží i pracovitostí. Na svou mohutnost se překvapivě dobře ovládají. Povahově jsou klidní, dobře se učí, jejich chody jsou výraznější.

 

Popis

Jutland a suffolk jsou si téměř k nerozeznání podobní. Odlišují je prakticky pouze mohutné rousy na končetinách Jutlanda. V posledních letech převládá snaha zmenšit tento znak, aniž by zcela vymizel. Jutští koně vypadají vedle suffolků poněkud hruběji. Nejvýrazněji je to vidět na hlavě, je velká a rozhodně se nedá nazvat ušlechtilou, působí však hezky a dobrosrdečně. Uši jsou dosti dlouhé. Vysoko nasazený krátký krk je dobře nasvalený, hřeben dobře viditelný, plece osvalené, hrudník nepostrádá značnou hloubku. Trup není dlouhý, ale mohutný. Záď tohoto koně je nádherně louplá, nezvykle svalnatá a oblá. Poněkud krátké končetiny, které mívají přes obecně silnou stavbu slabší klouby, kryjí nepřehlédnutelné rousy, které rostou poměrně vysoko. Jutland má velká plochá kopyta, rohovina je měkčího charakteru. Typické je převýšení naznačeného kohoutku výškou kříže. Hříva a ohon se vyznačují hustotou a nestříhají se. Ráz vyznívá uceleně, tělo silné, líbivě "zakulacené".


Výška v kohoutku bývá 157 - 163 cm, nejobvyklejší barvou je tmavě rezavá, hříva a ohon vykazují plavost lnu. Méně se objevují hnědáci a vraníci, obvykle se do chovu nezařazují.

 

Využití

Je možné je vidět při rekonstrukcích historických rytířských jízd, někde jsou stále využíváni k tahu těžkých nákladů a při práci ve špatně mechanizovaných oblastech. Oblíbení jsou při reprezentaci pivovarů (např. Carlsberg). Na venkově pracují těžcí koně minimálně, častější je využití různých zápřeží pro účel reklamy. Tito chladnokrevníci představují rovněž oblíbenou atrakci na různých akcí s koňmi.

 

VIDEA plemene Jutský kůň

Pro videa s plemenem Jutský kůň klikněte ZDE

 

Jutský kůň zkušenosti uživatelů

Napsat vlastní zkušenost s plemenem Jutský kůň


Nejlepší profily

2 profilů Jutský kůň z toho 0 profilů hříbátek



Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Vyhledávání
Uživatel není přihlášen
Nový profil koně

Zaregistruj se a poděl se o zkušenosti se svým koněm.